Váženi přátele aut Jawa,
také my jsme vlastnili auto Jawa Minor s tim krásným dlouhým čumákem. Ale měli jsme kombíka, protože předešlý majitel hrál na kontrabas a auto nechal přestavět.
Jawu jsme koupili v roce 1963. Tenkrát mě bylo 10 let. Padl na ni perzianový kožich jedné babicky a klavír druhé babičky.
S Jawou jsme jeli v zimě až do Harachova a topili jsme doma v troubě nahřátou cihlou.
Nejdelší cesta byla do bývaleho NDR na Rujanu – Rügen. Nejvyšší rychlost na dálnici 70km/h.
Při návratu do tehdejšiho Československa byla Jawa přeplněna německými specialitami, které tatinek do auta napěchoval pri zavřenych dveřich z vnitřku auta. Na hranici varoval celniky před otevřenim zadnich dveři. Nedbali varováni a dveře otevřeli. No a jasně,
ze všechny ty dobroty najednou ležely na silnici.
V roce 1969 jsme emigrovali do Rakouska. Jawa zůstala v Praze a náš dědeček provedl převod auta tak, ze v „papírech“ přeškrtl jméno našeho tatinka a napsal tam své jméno.
Dalši historii naši Jawy Minor kombi, kterou jsme pojmenovali Hurvinek bohužel neznám.
Ale vím jedno, ze všichni ti Bavoráci, Audiny atd. mne nikdy neohromovali, rychle umí každý jezdit, ale sedmdesátkou na Rujanu a s horkou cihlou pod nohama do hor , jelo na ,,Západě“ málo lidi.
Na konec ještě jedna zmínka: Náš dědeček Josef Hezoučky udělal řidičský průkaz v roce 1912 a jezdil s první pražskou sanitkou, která je vystavena v Technickém muzeu v Praze.Rád bych zjisti, zda někdo netuší, kde se momentálně tento vůz Jawa Minor kombi nachází. Treba by se to dalo zjistit podle SPZ ta je na fotografii dobré vidět.Až do roku 1969 byl majitelem náš tatínek Dr. Vladimir Hezoučký bytem Praha 2, Vyšehradska ul. 6 Pokud byste něco věděli, napište mi prosím : martin.hezoucky@gmx.at .
S přátelským pozdravem Jawám Zdar Martin Hezoučký, Rakousko.